25.11.15

Metamorfóza jednoho sklepa



Jako velký fanoušek koupání a plavání se s prvními sněhovými vločkami stále častěji musím vracet k projektu, který jsme letos dokončili. Mít saunu a bazén pěkně po ruce je prostě sen, který jsme majitelům pražského rodinného domu pomohli splnit. Přeměnit vlhký sklep částečně zapuštěný do skalnaté stráně v něco takto luxusního byla velká výzva - a výsledek dokazuje, že nic není nemožné!

Přízemní sklep v rodinné vile sloužil především jako skladiště. Majitelé se rozhodli zbudovat zde domácí lázně s prostorným bazénem s protiproudem, saunou a vířivkou. Na nás bylo dát celému prostoru jasnou linku a zahalit ho do neokázalého luxusu. Šli jsme na to především přes materiály, textury a světla. Na podlahu jsme vybrali dlažbu v dekoru světlého dřeva s efektem katrování, který je perfektní prevencí uklouznutí. Stěny jsme obložili tmavě šedými velkoformátovými dlaždicemi a vymalovali bílou perleťovou stěrkou. Pro odlišení a zvýraznění některých zón (sprcha, okolí oken, nika) jsme část dlaždic nechali nařezat na menší formáty a vytvořili z nich nepravidelnou mozaiku připomínající břidlici. Doplňky, úchyty, zábradlí a věšáčky jsme sjednotili v matné kartáčované oceli. Vertikální prostor jsme rozčlenili několika zapuštěnými a nasvícenými nikami, v jedné z nich je odpočinková lavice z dřeviny wenge. Z této exotické dřeviny jsme dali na míru vyrobit i schůdky a obložení vířivky. Protože majitelé rádi zůstávají „v obraze“ i během sportování a relaxu, do jedné z nik byla umístěna televize na masívním výsuvném rameni, dovezeném z Kanady. To umožňuje vysunutí televize jak směrem k bazénu, tak na opačnou stranu – k sauně a vířivce. Třešničkou na dortu je pak modelování prostoru pomocí světel v různé intenzitě a dokonce barevnosti. Díky práci se světly se pak atmosféra domácího spa mění podle aktuální nálady.

Takhle vypadal sklep před naším zásahem - skladiště....





Vše jsme nejprve vymodelovali v počítači a odsouhlasili si vizualizace:








A pak jsme plány převedli do reality:














19.11.15

My little private Uten.Silo


Mám ráda kapsáře všeho druhu. Provázejí mně už od mala, kdy nám jeden extra pěkný, omyvatelný, v koupelně schovával hřebeny, kartáče, sponky a natáčky. Kdybychom tehdy bydleli ve Švýcarsku, určitě bychom si bývali pro tento účel opatřili Uten.Silo. Je také omyvatelný, jelikož plastový, přesně ve stylu 60. let. A je geniální a nadčasový. Protože krásně funguje i v současných koupelnách, ale daleko častěji v pracovnách, kuchyních a dětských pokojích. Těžko říct, jestli mu Dorothée Becker, když ho v roce 1969 vymyslela, předpověděla tak dlouhou budoucnost.

via Pinterest a Vitra

Já si na svůj Uten.Silo od Vitry ještě počkám, dobrý design není zadarmo. Prozatím mi ale velkou radost dělá můj nedávný objev z Tigera. Je z šedého filcu, má spoustu kapes, gumiček a věšáčků a k pracovnímu stolu je přesně tou pověstnou třešničkou na dortu. V Tigeru mají vůbec hodně zajímavých věciček - od poznámkových notýsků přes lampičky a svíčky až po čokoládu. A vždycky úžasný balicí papír! Sympatické je, že valná většina věcí je ve vkusném dánském designu a za příznivé ceny. Před Vánoci určitě zase zajdu na obhlídku. Prozatím jsem si ke kapsáři pořídila ještě sadu barevných gum, šedé (!) svíčky a do koupelny kartáček na ruce.



05.11.15

Dušičkové momenty + super easy DIY a tip na film


Dušičky, Halloween, Dia de los Muertos. Různá pojetí téhož. Dny patřící těm, co žijí v našich vzpomínkách. Anglosaské pojetí mi moc nevyhovuje, je zkrátka importované a u skeptických a melancholických českých duší nemá moc šanci. U dětí se ale chytlo dobře a musím přiznat, že i nás dospělé dýňové zdobení baví (o polévce a risottu nemluvě). Navíc oranžové a žluté tóny pěkně prozáří všudypřítomnou šeď. Dýně jsme tedy ani letos nevynechali a doplnili je už jen jednoduchými dekoracemi z papíru. Rodinná návštěva nás na poslední chvíli inspirovala k výrobě duchů z papírových kapesníčků a vaty (děkuji Elišce!). Jednoduché, rychlé, geniální! A spousta zábavy s vymýšlením charakterů - je legrační, jak pár teček a čárek vytvoří rozdílné grimasy a tak máme ducha smolaře, vysmátého, rozčíleného, záludného, nespokojence, ale žádný z nich není tak nějak...strašidelný:-)



Jinak už se vše neslo v duchu tradičních českých dušiček a trochu jsme prostřednictvím slavnosti ve Stromovce nakoukli i do Mexika. Tradice Dia de los Muertos se mi moc líbí, propojuje živé s jejich předky zvesela, vše je barevné a všude spousta dobrého jídla, pití a hudby. Náhrobky vypadají spíše jako bohatě prostřené stoly se vším, co měl člověk za života rád. Celou atmosféru bych popsala asi jako slavnostní veselou nostalgii, jakkoli to zní nesourodě. V mexickém pojetí není smrt definitivním koncem života, ale jen jeho jinou podobou. Pěkná myšlenka, že?



O prázdninách bylo více času i na filmy a tak přidávám tip na úžasnou pohádku pro dospělé. Vhodná přesně pro tohle lehce zachmuřené podzimní období, naopak zcela nevhodná pro děti pod 15 let. Hudba, lokace, kostýmy a hlavně ten příběh (vlastně tři)!!!