27.03.15

Zprávy z výstavního pole


Po loňské zkušenosti jsem letos vyrazila do Letňan s jistou skepsí a nebýt pozvánek, kterých se sešlo opravdu hojně, asi bych nešla vůbec... ALE ... byla jsem docela mile překvapená, protože se zdá, že si (alespoň někteří) výrobci konečně začali uvědomovat, že i český zákazník chce kvalitu a vkusný design. Našlo se sice ještě dost hříšníků, jejich stánky ale většinou zely prázdnotou... Naprostou jedničkou byl Designshaker, který šel letos trochu jinou cestou a kromě ostřílených značek dal šanci i svěžím nápadům zatím nezavedených tvůrců. Jen škoda, že organizátoři šoupli Designshaker až do zadní zóny výstavní haly - obávám se, že běžný návštěvník, uondaný nájezdy realitních makléřů a prodavačů sazenic, možná už na design neměl sílu...

Jitona a její kolekce Mamma od designérského dua Vrtiška - Žák
Dětský nábytek Flipflap je dokonale jednoduchý a jednoduše dokonalý 
Novinka od Flipflap -  postýlka pro novorozence
Můj favorit Master&Master a jejich stolní podnože Diamond
Variabilní překližkový nábytek od studia Mooza bude možná po ohlasech na veletrhu mít i verzi pro panenky.
Ložnice Mamma v interiéru vzorového domu Decore gallery
Profil nábytek opět bodoval s novou variabilní kolekcí Move Me. Nábytek, určený primárně pro kancelář má velký potenciál stát se i hitem bytového vybavení.
Začalo to bubínky, policemi to (zatím) končí - nábytek Drumben z recyklovaného papíru
Keramika a porcelán studentů VŠUP
Vtipný čajový servis Undressed od Pols Potten
Papírové tapety od Sofistick nezapřou ruční práci
Barrisol
Zahrada na niti
Betonové objímky Jakuba Velínského
Betonové hodiny Jakuba Velínského získaly dokonce Grand Prix. Právem.
Svítidlo DeLeVe od Proteo Design je spíše levitujícím uměleckým dílem.

15.03.15

Šaty pro Elsu


V předvánočním chaosu jsem slibovala, že odhalím dva DIY dárky pro děti a jelikož už máme zase pomalu Velikonoce, asi nastal čas svému slibu dostát. Dnes tedy půjde o Elsu - lépe řečeno o její šaty. Pro neznalé problematiky filmů z produkce Disney jde o Elsu z pohádky Ledové království (mimochodem, hezký příběh i hudba). No, a Elsa má takové velmi speciální šaty a ještě speciálnější rukavice, které musí nosit, protože bez nich její ruce fungují jako mrazák. Napadlo mně, že šaty by naší malé slečně, která Ledové království sjížděla téměř celý loňský rok, mohly udělat radost. A protože jsem za ně nehodlala utratit nehorázně nadsazenou sumu a mám ráda originály, přijala jsem výzvu zhostit se jejich spíchnutí sama.

Výhodou bylo, že většinu materiálu jsem měla doma - konečně se dostalo po letech ke slovu moje staré "disco" tričko z pružného metalického úpletu i vysloužilé tyrkysové rukavičky, kterým jsem vykuchala podšívku, ustřihla konečky prstů (to zní morbidně!) a trochu je zúžila na dětskou velikost. Materiál na vrstvenou sukni a pláštík dodala babička ze svých neuvěřitelně bohatých domácích zásob a v Látkách Mráz na mně zase čekal zbyteček tyrkysového metalického úpletu za cca 15,- Kč, který akorát vystačil na vsadku výstřihu a pásek (ten na fotkách není, jelikož byl dokončen až posléze přímo na modelce). Paradoxně nejvíc mně stála stříbrná metalická barva na textil, kterou jsem kreslila ledové vločky na pláštík - ve finále nejsou ani moc vidět, takže trochu vyhozené peníze, ale třeba se barva ještě využije v jiném projektu...


Dlouho jsem vymýšlela, jak šaty vlastně pojmout, aby vypadaly pokud možno étericky, ale zase odolaly divokým tancům a dovádění a vůbec, aby zkrátka byly použitelné.. Nejvíc zabrat mi dal plášť - pořád jsem nevěděla, jak na něj, až jsem narazila na návod na jednom sympatickém americkém DIY blogu. Postup je geniálně jednoduchý (na zhotovení stačí pouze nůžky - a látka, samozřejmě) a výsledek efektní. A povedlo se - ku spokojenosti mé a hlavně radosti obdarované!

Takhle vypadá střižený pláštík. Celý návod zde 


Tak co, pustíte se taky do šití? :-)

01.03.15

Jak jsme nepotkali Mrazíka

Tahle nedělní procházka se odehrála přesně před měsícem, 1. února, v centru velkoměsta. Den jak malovaný s pohádkovou scenérií. Kdyby na kopcích Kinského zahrady byl sníh, čekala bych, odkud vykoukne Mrazík a pronese své otřepané: "Už je ti teplo, děvče?" Zima nám nebylo, naopak, ve vzduchu ten den bylo cítit regulérní jaro... Ale ten kostelík... Už když jsme sem chodili jako děti na školní vycházky (a to už je nějaký ten pátek), stál tady... Tehdy mi připadal tajemný a (pokud si dobře vzpomínám) zanedbaný, opředený pavučinami. Když jsem na něj teď po letech narazila, konečně jsem si na cedulce přečetla jeho zajímavou historii - jak byl postaven v 17. století v bojkovském stavebním slohu v malé karpatské vesničce Velké Loučky, dvakrát rozebrán a znovu postaven, nejprve ještě v Rusku a posléze v roce 1929 převezen speciálně upraveným vlakem do Prahy, které ho Rusíni věnovali jako typickou lidovou stavbu Podkarpatské Rusi. Také jsem se dozvěděla, že bílá, zelená a červená barva na věžích, nad vstupním portálem a (prý) v interiéru (bylo zamčeno, takže jen cituji ceduli) symbolizuje v pravoslavném podání tři základní křesťanské ctnosti: víru, naději a lásku. A že vnitřní prostor kostelíka pod největší ze tří věží je určen ženám a říká se mu "babinec". Kostelík, hrdě nazývaný Chrám svatého archanděla Michaela, je roztomilý a magický zároveň. A toho Mrazíka mi nikdo nevymluví... Až zase jednou v Praze napadne sníh, tohle je přesně to místo, kde ho potkám!